Zsuzsa Bánk: Der Schwimmer
(Plavec). Větrné mlýny, Brno 2005
Deutsche Ausgabe
S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 2002
Tschechische Ausgabe
Větrné mlýny, Brno 2005
Příběh o nemožném štěstí, řeči věcí a světě, který ztratil svůj střed. S neslýchanou naléhavostí a nezaměnitelným hlasem vypráví Zsuzsa Bánk o toužebném putování dvou sourozenců a jejich otce.
Leseprobe:
Měla jsem málo vzpomínek na svoji matku. V podstatě jsem ji znala pouze z fotografií, které otec uchovával v malé krabičce. Byly to černobílé snímky se silným bílým okrajem. Matka při tanci. Matka s upletenými copy. Matka naboso. Matka, jak balancuje na hlavě polštář. Často jsem si je prohlížela. Byly doby, kdy jsem nedělala nic jiného.
S mým otcem to bylo podobné. Celé dny strávil tím, že fotografie rozkládal na ubruse a neustále znovu míchal – jako v kartách, možná desetkrát, možná stokrát. Že to byly dny, jsem věděla, i když jsem tehdy zajisté neměla pojem o čase. Pro mě existovaly jen doby, které jsem dokázala snést, a doby, které jsem sotva snášela.
Otec zanechal otisky prstů a já jsem je stírala, když jsem brávala fotografie z krabičky. Jednu jsem měla obzvlášť ráda. Byla na ní matka na poli. V plecháči nesla jídlo. Pod bradou měla zavázaný šátek a volnou rukou si chránila oči. Na nohou měla sandály, jejichž tkaničky si obtočila kolem kotníků. Nikdo tenkrát nenosil sandály, a na poli již vůbec. Otec nedal tuto fotografii z rukou. Ležel s ní v kuchyni na gauči, díval se do stropu a kouřil. Neslyšel ani psa, který před ním hlasitě štěkal. Na mého bratra Istiho a mne se díval, jako bychom byli cizí. Říkali jsme tomu potápění. Otec se potápí. Otec se šel potápět. Vrátil se otec z potápění?, ptali jsme se navzájem.
[…]
